Obrázek

Články / PWC Talloires

Fotka

Filip Bušo píše z PWC

21. 5. 2012 / Filip Bušo

Sezóna je v plném proudu a my přijíždíme do malé francouzské vesničky Talloires, ve které se koná další závod světového poháru(Paragliding World Cup) v XC paraglidingu. Po příjezdu ihned míříme do nejbližší kavárny, kde si dáváme kafe a pravý francouzský croissant. No, a protože sluníčko pěkně peče, tak rychle hledáme nějaký ten kemp pro rozbalení základního tábora naší výpravy. Asi po půl hodince hledání a zjišťování cen se ubytováváme v novém kempu La Chapelle Saint-Claude ležícím na břehu jezera Annecy. Na nic nečekáme a stavíme naše stanové městečko. Ještě rychle doladím pár detailů na své sedačce a vyrážíme na kopec. Krásně to dnes chodí a tak se hned po startu chytám v termice, vytáčím „dva čtyři“ a letím na prohlídku okolí. Postupně se však natahují ciry, které zastiňují sluníčko a utlumují termiku na nulu. Večer se ještě pořádně nadlábnem a jde se spát.

1. den - task 1 (60km)
I přes zamračenou oblohu nás organizátoři vyhánějí na start, který je v základně, a s příslibem krásného letového dne vypisují task 60 km dlouhý. Na upřesnění času startu čekáme dlouhé tři hodiny a stále v mraku. Nakonec se oblačnost zvedá a my vybalujeme padáky. Postupně se však celkem rozfouká a task se ruší. Někteří odvážlivci jdou přesto letět. Ve vzduchu je to pěknej „big beat“, proto tam dlouho nepobudou a jdou přistát. Jejich závodní hrdost jim přikazuje přistát co nejblíže u auta, a tak si vybírají přidávačku hned u officu, i přesto, že se touhle dobou nachází v rotoru. Je to pěkná show, když parta bláznů honí své šály nad hlavou… Já však mířím do kempu na véču. Místo večerníčku, se koukáme na dvojici akro pilotů, jak točí infinity a jdeme spát.
2. den - task 2 (166km)
Vstávání je zde velice těžké, teplota se pohybuje lehce nad nulou a z vyhřátého spacáku se nikomu nechce. No, ale vstávat se musí. Ještě proběhne rychlá snídaně a mířím na ranní briefing. Organizátoři dnes slibují krásný den s dlouhým taskem a brzkým startem. Proto hned celé startovní pole nasedá do autobusů a vyjíždí na start. Nahoře proběhne rychlé zvážení, vybalení výbavy dokud je kde, a už spěcháme k tabuli, kde je vypsán task 166 km. Startuji mezi posledními a mám co dělat abych se stihl včas vyzvedat. Je odstartováno. Letíme na první otočný bod asi 7 km po hřebeni. Let k němu nám stěžuje silný vítr, nicméně ho všichni protnou a míří ke druhému otočňáku, vzdálenému asi 30 km. Ten je tentokrát po větru, tak nám to pěkně sviští. Ve vzduchu to začíná slušně houpat, tak jsem rád, že nemusím krotit jednu z těch žížal, co lítají kolem mě. Druhý otočňák dává většina pilotů a letíme dál, teď už proti hodně silnému větru. Trasa vede přes silný rotor, ze kterého se podaří vyzvedat jen těm nejšikovnějším. Mně a asi dalším 30 pilotům se to nedaří a sedáme. Vítr postupně zesiluje natolik, že se task ruší a na svoz čekáme dlouhé dvě hodiny. Do kempu se dostávám večer kolem půl deváte…
Třetí a čtvrtý den nám tu prší. Tak se jen tak flákáme v kempu a koukáme na filmy. Možná se Vám to zdá jako odbytý odstavec, ale to počasí VÁŽNĚ za nic nestálo :D.
5. den - task 3 (60 km)
Pátý den nás probouzí vrčení ventilátoru a hučení hořáku, to asi 30 metrů od našeho „paláce“ nafukují horkovzdušný balón. Sluníčko svítí a my už sedíme v autobusu a jedeme na kopec. Nahoře chvilku zevlujeme, ale než se nadějeme, tak se k nám pomalu natahují ciry a zastiňují celou oblohu. Organizátoři doufají, že se udělá nějaké to okýnko, do kterého se bude dát odstartovat, a vypisují trať dlouhou 60 km. Okno se nakonec přece jenom udělá, ale stihne do něj naskákat jen polovina závodníků a ostatní už startují do zcela zatažené oblohy, kde se snaží udržet v nuličkách. Obloha se už neroztáhne a všichni sedáme na přistávačku. Sluníčko se ukazuje až o dvě hodiny později, a tak si jdeme zabruslit na místní cyklostezku.
6. den
Chčije a chčije. Závody mi začínají připadat jako česká liga, kde se také, s velkým štěstím, uletí maximálně jedno platné kolo. Celé dopoledne nám prší, tak jsme zalezlí ve stanu. Na večer se však obloha roztahuje a my si jdeme trochu zalítat. Opět nám ale zesiluje vítr a nutí nás přistát. Večer se pomalu balíme a chystáme se na zítřejší odjezd, protože má PRO ZMĚNU zase pršet a kolo se nepoletí ;).




TOPlist